na Blog.cz

moc hezkýý..:)

hm..ďakujem. len keby to tak nebolelo..

its, oh, so quiet

Its, oh, so still

Youre all alone

And so peaceful until...

You fall in love..

til its over and then

Its nice and quiet...

..až na to, že až tak  nice mi nie je..

Poslední tři články už čtu poněkolikáté a stále nevím, co napsat. Snad jen, že se mi nelíbí, ale to taky není tak úplně pravda... nemůžu říct nic, co bys sama nevěděla. Ztráty jsou nutné k získávání. Stále se to musíme učit, i když nechceme. Odkaz vedle mého jména vede na text, kterým jsem se v podobných situacích "léčil". Budu rád, když alespoň trochu pomůže i Tobě...

Jirka ďakujem veľmi za ten článok. Pokúšam sa rozbehnúť a preskočiť tú jamu prázdna. A viem, že to pôjde, že to tak v živote chodí..len je to príliš čerstvé, aby som si dokázala povedať: "ďakujem, idem ďalej, naozaj ďakujem.." Lebo mám za čo ďakovať avšak najprv sa musím upokojiť, uzavrieť zvyšky nádeje do škatuľky, aby ma zbytočne nelákala. Neviem ako dlho to potrvá, lebo hlboké rany a pády z výšky bolia, zatiaľ budem to malé zranené vtáča a až doprší, usuším sa a pôjdem ďalej... S vďakou, vierou v dokonalosť maličkých okamihov, no s malou rankou na srdci..

Pokud máš na mysli určitý druh "otupění", druh jakési citové odtažitosti, tak máš bohužel, nerad to přiznávám, nejspíš pravdu... ne nadarmo se říká, že starší člověk je moudřejší hlavně kvůli tomu, že je opatrnější. Ale nevím, jestli se tomu dá vyhnout. Vlastně nevím, jestli se tomu má člověk vyhýbat. Stejně jako tomu všemu ostatnímu, s čím se musí vypořádat, ať už to patří mezi dobré, nebo špatné zážitky. Strávit musíme oboje...

Asi je to tak..človek sa tomu nevyhne. Ja som sa vyhýbala dlho, a to takým spôsobom, že som neriskovala, aby neprišlo popálenie. A keď som to mala risknúť, tak s myšlienkou, že sa nič nepokazí...uverila som v niečo večné, čo bola chyba. A potom to páli ešte viac, lebo s tým človek neráta.

V tej chvíli sa akoby všetko zastaví.. Človek stíchne..zmenší sa. A potom každá spomienka je rovnaká, akoby to začínalo odznova. Ako tá pesnička v článku..len troška inak. Nechce sa vzdať a vstáva toľkokrát, až sa úplne vysíli. Potom len padne na zem, vydýchne, opráši sa a ide ďalej.

Ale otupeje, ako po infarkte..niečo z neho ochromeje...u niekoho viac, u niekoho menej...možno vôbec. Ale už si začne dávať väčší pozor.

Nemám slov, ale je říkat, že je to krásný a dojemný a za tu písničku velký plus. Björk!