na Blog.cz

podoba sa na pisanie A. S. Exuperyho. Uvodna cast blogu, podobne ako v uvodnej casti Maleho princa.

tlieskanie...

Simi! Já jsem se ti tu teď při čtení úplně roztekla. Aká budem zajtra? Nádherná otázka! Všechno strašně pravdivé a přemýšlivé a vůbec a poslední odstavec úplně nejvíc, nejvíc ááách. Jsou písmenka, kterých by byla strašná škoda, kdyby je nikdo nenapsal. Tady je jich celá obrovská sbírka. A vůbec nevadí, že nejsou psaná atramentovým perom. :)

Pivko:

Malý princ môj život ovplyvnil viac ako by som niekedy chcela. Hoci je to smiešne, keďže ide "len" o príbeh.

Keď som si svoj článok prečítala znova, musím ti dať za pravdu. Možno je to tým, že aj Exupéry písal o ľuďoch. Ale nebol to zámer, určite nie.

Preto ďakujem, že si ma na to upozornil, je to milé. A možno len vidíme čo chceme.. :)

Ebi :) Ja som sa zasa roztekala pri čítaní tvojho komentára. Takéto slová veľmi povzbudzujú, fakt. Som rada, že sa páčilo. Sú chvíle, kedy nechcem povedať nič, len mlčať a niekedy zasa naopak. Zdieľať a tak "hromadne" premýšľať :)

A atramentové pero som už našla. Dokonca aj farebné náplne :)

Opravdu krásný článek. Jak píše Eba - byla by škoda, kdyby tato písmenka nikdo nenaskládal dohromady. Stejně tak by bylo ochuzující, pokud bychom opravdu věděli "jací budeme zítra", což nám zároveň nebere tu možnost, nebo spíš chuť, se na tuhle otázku ptát nedočkavě stále dokola Zvlášť, když je člověk schopný uplést svojí fantazií dokonce i takové lano, které zmiňuješ. Ano, i já se někdy rád dívám do minulosti, na důkazy toho, co jsem dělal, nedělal a jaký jsem byl. Dívám se tam neplánovaně, jen při náhodných sepnutích, které život nastrčí v podobě fotek, vypadlých z knížky nebo šuplíku. Jednu z těch příležitostí jsem měl třeba teď, při čtení tvého článku. Během psaní komentáře jsem si totiž listoval tímhle blogem a snažil se přijít na otázku, kdy jsem sem přišel, kdy jsem měl poprvé to štěstí, že jsem na něj narazil a jak. Vzhledem k tomu, že jsem se dozvěděl datum mého prvního komentáře a ne první návštěvy (protože si pamatuji, že mi to delší dobu trvalo, než jsem něco zapsal), mi zároveň došla odpověď na jednu z otázek, které si zase pokládám já. Tedy tu o tom, že zanechávání fyzických důkazů o svém pohybu v životě svůj smysl má. Je lepší vidět, co jsme udělali i přes to riziko, že se nám to za čas nemusí líbit

Ajaaaj tvoj komentár zostal takmer nepovšimnutý.

Ja by som tiež naozaj nechcela vedieť aká budem zajtra, skôr by som chcela naplniť moju dnešnú predstavu o zajtrajšku (preto treba myslieť pozitívne a len na dobré veci, aby bol ten zajtrajšok naozaj taký, ako si predstavujeme, čo najlepší).

Snažila som sa dopátrať k dátumu, teda článku kedy si ku mne zavítal, ale márne. No bol to určite dôležitý deň, pretože čítanie tvojich slov tu, alebo na tvojom blogu má pre mňa veľkú cenu :)

Páči sa mi, ako na seba všetci pekne pôsobíme a hoci len po milimetroch sveta sa ovplyvňujeme :)

A ešte k tomu listovaniu do minulosti..občas si prezerám, čo som robila v ten istý deň ale rok dozadu. A raz sa mi podarilo vypátrať, že som v ten deň napísala tú istú vetu - že nemám rada zoznamovacie hry Tuším som tomuto môjmu revolučnému zisteniu venovala aj samostatný bezvýznamný článok (aj také musia byť :) ).

myslím, že to bylo tady:

http://fireweed.blog.cz/0701/23-01-2006