Komentáře
Sima | 14. června 2009 v 19:45 | máš pravdu Jirka*, čo sa tohto úspechu týka, neberiem to ako niečo, čo mi vyseká cestičku pri budúcich prácach. O dva roky budem písať znova a pekne odzačiatku. Práveže sa bojím toho, aby nemal niekto očakávania, ktoré nesplním.
Ahoj jukni se na muj new blog..byla bych ti strašně moc vděčná kdybi si zanechala komentík..pá děkuju předem měj se hezky..=o)
ahojky, hlásneš mi na www.kikushka-love.blog.cz v sonb jsem tam jako lady mucí díky moc!!
Jo existuje mnoho cest)
Tvoj blog sledujem pravidelne, páči sa mi. Dovoľ aby som sa ťa spýtala, prečo si sa rozhodla ho písať a čo ti písanie blogu dáva?
ahoj Andreika :) No v poslednej dobe tu toho veľa nepribudlo, ale polepším sa..raz. :)
Tvoja otázka mi pripomína môj niekdajší dotazník na bakalárku ;)
Takže - prečo? Lebo som to potrebovala, bolo to pred 4 a pol rokmi. Niekedy človek chce niečo povedať a keď zistí, že môže, tak to využije. Začne zľahka, hlúposťami všedných dní a potom začne slová zabaľovať do pozlátok.
Baví ma to, vkladať myšlienky do slov. Hovoriť a mlčať zároveň.
Len teraz už dlhšie nepíšem, iba pozorujem svet, ťažko sa to vysvetľuje :)
Zde hledá 
Poslední dobou, nejspíš kvůli probíhajícím zkouškám lidí kolem mě, se často dostávám do povídání o úspěšně, nebo naopak neúspěšně absolvovaných zkouškách. Paradoxně narážím častěji na lidi, kteří příliš velký úspěch považují za překážku v dalším životě, protože mají sklon k usnutí na vavřínu. Prostě takové to "když jsem zvládnul tohle, tak tamto mě nemůže rozházet" a najednou zjistí,že je rozhozený víc, než kdyby se poprvé pral o trochu víc. V každém případě jde o to, jak člověk svůj úspěch, ale i opačný výsledek uchopí a využije. U tebe, Símo, nemám strach, že bys ho chytala za špatný konec a měla nějaký pozdější hendykep
Je dobré, že nejsi úplně spokojená, ale odstavec mezi červenými větami je taková medaile, jakou se může člověk "vytahovat" už napořád - ten člověk to vystihl výborně.
A k poslední větě: "Rádo se stalo!"